V tomto případě šlo o to, zda se stroj s umělou inteligencí může kvalifikovat jako vynálezce podle patentového zákona. Dva z údajných vynálezů AI stroje Stephena Thalera (DABUS – Device for the Autonomous Bootstrapping of Unified Sentience) byly předmětem patentové přihlášky.
Thaler vytváří a spravuje systémy umělé inteligence, které produkují patentovatelné vynálezy. Thaler tvrdí, že DABUS je schopen samostatně produkovat originální nápady a technologie bez pomoci lidí.
DABUS vytvořil v roce 2018 nový druh nápojového obalu s výstražným světlem pro samořídící automobily. Ve Spojených státech, Velké Británii a Evropě podal Thaler na tyto nápady patentové přihlášky.
Thaler tvrdil, že nepřispěl ke koncepci těchto vynálezů a označil DABUS za jediného vynálezce v každé patentové přihlášce.
Soud odmítl Thalerova tvrzení, že patentový zákon podporuje jeho tvrzení, že pojem „jednotlivec“ se nevztahuje pouze na lidi.
Thaler tvrdil, že bez povolení, aby byly programy AI považovány za vynálezce, by patentovatelnost závisela na „způsobu, jakým byl vynález vyroben“, což by bylo v rozporu s dalším zákonným požadavkem, 35 USC 103(a).
Soud však Thalerovo odůvodnění odmítl. Podle soudu jsou „argumenty Thalerovy politiky spekulativní a nemají oporu v textu patentového zákona a v záznamu“.
Rozsudek výrazně ovlivnil patentový systém i místo umělé inteligence v inovacích. Rozhodnutí jasně stanovilo, že podle patentového zákona mohou být vynálezci pouze fyzické osoby.
Toto rozhodnutí bylo v souladu s dlouholetým přesvědčením, že jedinými příjemci patentů jsou přirození lidé, nikoli roboti nebo algoritmy.