Patenty udělují svým majitelům výhradní práva k užívání, čímž zabraňují ostatním v přístupu k vynálezu. Jakékoli porušení patentových práv přináší vysoké škody ze strany soudu. Pokud jde o SEP nebo standardní základní patenty, pravidla porušování jsou složitější. Vzhledem k tomu, že SEP tvoří jádro jakékoli technologie a jsou standardy, které musí být implementovány do všech produktů využívajících tuto technologii, je vyžadováno, aby byly sdíleny v průmyslu. Níže rozvádíme komplikovaný koncept soudních sporů SEP a způsoby výpočtu náhrady škody.
S rostoucím počtem SEP roste i počet soudních sporů předložených soudům. Na rozdíl od běžných patentů jsou SEP deklarovány společnostmi a status SEP je udělován SSO nebo Standard Setting Organizations. Jedná se o silné patenty, kterým se podniky působící na trhu jen těžko vyhýbají. Aby se předešlo konfliktům, podléhají tyto licence zvláštním licenčním pravidlům nazývaným FRAND. FRAND znamená spravedlivé, rozumné a nediskriminační udělování licencí a zavazuje vlastníka udělovat licence SEP jiným podnikům za spravedlivých podmínek.
Podmínky FRAND však nejsou ani povinné, ani konkrétně definované, což vede k nutnosti soudního sporu. Spory vznikají především na 2 účtech, tedy pokud jsou patenty skutečně „nezbytné“, a na téma licenčního poplatku uváděného majitelem patentu. Jak soudy, tak SSO hrají významnou roli při posuzování, zda přiznat náhradu škody či nikoli.
Případ Georgia-Pacific Corp. v. United States Plywood Corp. zdůrazňuje 5 faktorů pro stanovení přiměřeného honoráře. Tyto jsou:
Faktor 1: Autorské honoráře, které držitel patentu obdrží za udělení licence k patentu v obleku, prokazující nebo směřující k prokázání zavedeného licenčního poplatku.
Faktor 2: Sazby placené nabyvatelem licence za použití jiných patentů srovnatelných s patentem v obleku.
Faktor 3: Povaha a rozsah licence, jako výhradní nebo nevýhradní; nebo jako omezené nebo neomezené, pokud jde o území nebo s ohledem na to, komu lze vyrobený výrobek prodávat.
Faktor 4: Zavedená politika a marketingový program poskytovatele licence k udržení jeho patentového monopolu tím, že neuděluje ostatním licence k použití vynálezu nebo uděluje licence za zvláštních podmínek určených k zachování tohoto monopolu.
Faktor 5: Obchodní vztah mezi poskytovatelem licence a nabyvatelem licence, například zda jsou konkurenty na stejném území ve stejném oboru podnikání; nebo zda jsou vynálezcem a propagátorem.
Faktor 6: Účinek prodeje patentované speciality na podporu prodeje jiných produktů držitele licence; stávající hodnotu vynálezu pro poskytovatele licence jakožto generátoru prodejů jeho nepatentovaných položek; a rozsah těchto odvozených nebo konvojových prodejů.
Faktor 7: Doba platnosti patentu a doba platnosti licence.
Faktor 8: Stanovená ziskovost výrobku vyrobeného v rámci patentu; jeho obchodní úspěch; a jeho současnou popularitu.
Faktor 9: Užitečnost a výhody vlastnictví patentu oproti starým režimům nebo zařízením, pokud nějaké byly, které byly použity pro vypracování podobných výsledků.
Faktor 10: Povaha patentovaného vynálezu; charakter jeho komerčního provedení, jak jej vlastní a vyrábí poskytovatel licence; a výhody pro ty, kteří tento vynález použili.
Faktor 11: rozsah, v jakém porušovatel využil vynález; a jakýkoli důkaz prokazující hodnotu tohoto použití.
Faktor 12: Část zisku nebo prodejní ceny, která může být obvyklá v konkrétním podniku nebo ve srovnatelných podnicích, aby umožnila použití vynálezu nebo obdobných vynálezů.
Faktor 13: Část realizovatelného zisku, která by měla být připsána k vynálezu na rozdíl od nepatentovaných prvků, výrobního procesu, obchodních rizik nebo významných vlastností či vylepšení přidaných porušovatelem.
Faktor 14: Posudkové svědectví kvalifikovaných odborníků.
Faktor 15: Částka, na které by se poskytovatel licence (např. držitel patentu) a nabyvatel licence (např. porušovatel) dohodli (v době, kdy porušování začalo), pokud by se oba přiměřeně a dobrovolně snažili dosáhnout dohody; tedy částku, kterou obezřetný nabyvatel licence – který chtěl jako obchodní návrh získat licenci na výrobu a prodej určitého článek ztělesňující patentovaný vynález – by byl ochoten zaplatit jako licenční poplatek, a přesto by byl schopen dosáhnout přiměřeného zisku a jaká částka by byla přijatelná pro obezřetného majitele patentu, který by byl ochoten udělit licenci.
Při určování příslušného licenčního poplatku, který má být zaplacen, je třeba zvážit srovnatelnou licenci. Jednoduše to znamená odkazovat na jakékoli podobné licenční poplatky, o kterých bylo v minulosti rozhodnuto, aby se dospělo k přiměřenému licenčnímu poplatku. Pro účely srovnání je třeba před rozhodnutím o vhodném poplatku prostudovat různé podobné dohody.
Použití pravidla přírůstkové hodnoty k určení hodnoty FRAND doporučila americká FTC. Znamená to postupné navyšování hodnoty základu SEP o počet jím provedených příspěvků do standardu, do kterého standard patří. Tento přístup odmítl soudce Robart v případu Microsoft v/s Motorola, protože postrádal „použitelnost v reálném světě“. Kromě toho poukázal na to, že částečně existuje ve faktoru 9 Gruzie-Pacifik.
Tento přístup zahrnuje definování nákladů na implementaci rozumných alternativ k vydanému patentu, které by mohly být přijaty do normy. Poté se tyto náklady vydělí počtem jednotek porušujících autorská práva, aby se získalo maximum na jednotku licenčního poplatku. To je založeno na hypotéze, že pro držitele licence nedává obchodní smysl platit za patentovou licenci částku, která převyšuje náklady nutné k přijetí alternativy.
Přístup shora dolů, přijatý v případu Innovatio IP Ventures soudcem Holdermanem, začíná výpočtem průměrné ceny identifikované základny licenčních poplatků a poté vypočítává průměrný zisk, který tvůrce získá při prodeji každé jednotky. Tímto způsobem lze dospět k části příjmu, kterou bude mít tvůrce k dispozici k zaplacení licenčního poplatku. Tento zisk se pak vynásobí počtem vydaných ŠVP a vydělí celkovým počtem ŠVP ve standardu.
Tento tradiční přístup k výpočtu škod byl z velké části preferován federálními obvody jako nejvhodnější metoda k zajištění přiměřenosti a nediskriminace licenčních poplatků. SSPPU, vytvořený soudcem Randallem Raderem v kontextu důkazního rozhodnutí, znamená „nejmenší prodejnou jednotku provádějící patentování“. Podle tohoto přístupu by kompenzace měly být založeny na nejmenší jednotce nebo komponentě, která používá patentovanou technologii. Nedávno jej využily agentury v Indii (Ericsson) a Číně (Qualcomm) k rozhodnutí, zda praxe účtování licenčních poplatků na základě zisků získaných z konečných produktů vede k nespravedlivým cenám.
S tím, že je patentová krajina posetý SEP a rostoucím počtem soudních případů v této věci se výpočet náhrady škody SEP stává zuřivým problémem. Nutností je flexibilita v licenčních mechanismech, aby bylo možné se orientovat v mnoha nesouvisejících odvětvích. Kromě soudních sporů nyní společnosti přecházejí na mezinárodní arbitráž jako alternativu k dlouhým soudním sporům.
Neustále zjišťujeme hodnotu nových technologií prováděných našimi velmi zkušenými výkonnými pracovníky se zkušenostmi našich profesionálů. Stejně jako u IP profesionálů, které zmocňujeme, i naše touha po vývoji nikdy nekončí. Strategickým způsobem IMPROVIZUJEME, PŘIZPŮSOBUJEME A IMPLEMENTUJEME.
TT konzultanti nabízí řadu účinných a vysoce kvalitních řešení pro správu vašeho duševního vlastnictví v rozsahu od
a mnohem víc. Právním firmám i korporacím v mnoha odvětvích poskytujeme řešení na klíč.
Kontaktujte nás
Požádejte o zpětné zavolání!
Děkujeme za váš zájem o TT Consultants. Vyplňte prosím formulář a my se vám brzy ozveme
ODEMKNOUT MOC
vašeho nápady
Zvyšte své patentové znalosti
Exkluzivní informace na vás čekají v našem zpravodaji
Požádejte o zpětné zavolání!
Děkujeme za váš zájem o TT Consultants. Vyplňte prosím formulář a my se vám brzy ozveme
